U komplikovaných případů obětí nehod dochází k poškozování ze strany státu i v rovině, kdy jsou nuceni žádat o dávky hmotné nouze.
FON zjistil, že úřední osoby obětem sdělují, že nemají na dávky nárok, dávky dokonce neexistují, o čemž máme k dispozici i legálně pořízený záznam, nebo že oběti mají živit sousedé a rodiny. O zákon však tyto výroky opřít nedokáží a je to vlastně taková hra, jak nepřiznat obětem v mimořádně složité situaci jakoukoli podporu a pomoc.
Další rozměr je pak ten, kdy se posuzuje příjem oběti podle toho, co jí přichází na účet. Tedy, pokud oběti např. vykradou chatu a pojišťovna vyplatí na účet odškodnění, počítá se toto jako příjem a tím opět oběť ztrácí nárok podle úřadu na dávku. Snad největší paradoxem je, když stát vrátí přeplatek na dani, nebo doplatí zadržovanou nemocenskou či důchod. Pak dojde v jednu chvíli i několik desítek tisíc korun, a to zpětně Úřad práce považuje za dostatečný příjem bez toho, aby přihlédl, že dotyčnému měsíce zadržovali dávku, na kterou měl nárok a žil v podstatě na dluh. Tedy, že ve chvíli příjmu částku zase použije na svoje dluhy, které mu vznikly nevyplacením např. té nemocenské. Máme zdokumentovaný případ, kde o invaliditě se rozhodovalo 11 měsíců, po které oběť zůstala zcela bez prostředků.